Neznámá historie obce Tatrovice u Chodova – 4. část
Místa ubytování
Obchod čp. 100
Majitelé dle katastru nemovitostí:
- 12. 1904 Karl Sättler a Berta
- 12. 1941 Berta Sättler
- 10. 1956 MNV Černava
Nyní je to obytný dům v soukromém vlastnictví.
Při výstavbě Tatrovické přehrady v roce 1967 fungoval jako prodejna Jednoty.
Konzum v čp. 27
Majitelé dle katastru nemovitostí:
- 2. 1818 Ferdinand Lenk
- 3. 1879 Karl a Therezia Sättler
- 5. 1896 Luise Fischer
- 10. 1897 Karl Fischer
- 12. 1908 Ferdinand Fischer
- 5. 1949 konfiskát osidlovacího úřadu a fondu národní obnovy
Po roce 1989 přešla prodejna do soukromých rukou. Provoz postupně upadal a v roce 2015 byl ukončen. Předtím zde několik let fungovala prodejna základních potravin s prodejem piva a cigaret. Nyní je to obytný dům v soukromém vlastnictví.
Nemám sestry na fotografiích před domem, ale že tu bydlely je uvedeno v příručním sešitu kroniky obce Černavy a pamatují si to místní obyvatelé. Třeba podle vzpomínek pana Böhma, který zde s rodiči nějaký čas bydlel. Vyprávěl mi, že jako dítě viděl sestry napouštět si v domu na chodbě vodu z umyvadla.
Podle paní Preslové byly řeholnice v Tatrovicích od roku 1954. Asi šest jich bylo nejprve ubytováno v kovárně. Bydlely taky v obchodě čp. 27.
Řeholnice chodily do Nejdku pěšky, protože ze začátku nejezdil do Tatrovic linkový autobus. Až když se začal stavět kombinát Vřesová, jezdil autobus do Černavy. Řeholnice pak chodily z Tatrovic do Černavy pěšky.
Paní Preslová chodila jako mladé děvče na procesí v Tatrovicích s paní Lončíkovou – ta byla o rok starší a měla sestru Ilonu. Šly pěšky ze Vřesové do Tatrovic ke kostelu a tam se přidaly k ostatním. V průvodu odešly společně s řeholnicemi až ke škole. Po procesí je paní Jindrová pozvala k sobě na zahradu před faru a dostaly od ní čaj a sušenky. Proto do Tatrovic rády chodily. Taky řeholnice jim vždycky připravily něco dobrého. Pamatuje si na pudink. Když už byla vdaná, několikrát se stalo, že ji maminka poslala za řeholnicemi kvůli nemoci jejího syna, protože některé pracovaly v nemocnicích jako sestry. Jednou, to byl syn ještě malý, k nim přišla řádová sestra, prohlédla ho a utěšila paní Preslovou, že to není nic vážného, ať mu dává studené zábaly, ty mu srazí teplotu. Za 3 dny byl v pořádku. Podruhé zase měl syn teplotu a neměla ho čím změřit, protože půjčila teploměr jedné paní, co bydlela naproti, a ta jí teploměr nevrátila. Protože byl víkend, musela jít za řeholnicemi a teploměr si vypůjčit. Hned v pondělí jela do Chodova a teploměr si v lékárně koupila.
Paní Mandáková vzpomíná, že když byly řádové sestry v Tatrovicích, bylo jí asi 10 let. Její rodiče, manželé Christlovi, v 60. létech topili briketami. Jednou uskladnili vlhké brikety, ty se vzňaly a shořel jim dům čp. 65, který je kousek nad školou. Protože ho neměli pojištěný, nedostali žádné peníze. Řádové sestry se složily a dali jim 5. 000,- Kč. Ona na památku dostala od mariánek medailonek a svatý obrázek.
Podle pana Böhma byla dnes již neexistující veřejná studna pod nynějším Obecním úřadem v Tatrovicích kontaminována dusíkatými hnojivy, skladovanými ve stodole, která byla v místě obecního úřadu.
I někteří obyvatelé Černavy na tu dobu pamatují. Jeden pán si pamatoval jména řidičů ČSAD, kteří tenkrát jezdili – Burda, Kokštejn a Eschka. V příručním sešitu kroniky obce Černava jsou uvedeni řidiči ČSAD, kteří bydleli v Tatrovicích. Byli to Zdeněk Kučera z domu čp. 97, Štefan Ali z čp. 66 a Jan Kuržeja z čp. 2.
Paní Barborková uvedla, že řádové sestry měly psa – kolii. Někdy se v zimě stávalo, že mladé sestry sáňkovaly s dětmi a pes tahal sáňky do kopce od kostela ke škole.
Fotografie: archiv Kongregace sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova Rajhrad u Brna, autor
