Faráři, kaplani a zaměstnanci kostela
Hned prvním z kněží, sídlících v Rybářích, byl Čech, P. Rudolf Čapek. Narodil se 20.října 1865 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, 11. října 1884 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a 25. října 1888 složil slavné sliby. 6.dubna 1889 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1894 byl katechetou v Rybářích. Jako katecheta podléhal děkanu v Karlových Varech, pod jehož správu tehdy Rybáře náležely, avšak sídlil v Rybářích a byl pověřen duchovní správou Rybář. Byl to tedy první kněz v historii Rybář, který sídlil v Rybářích, neboť až do této doby do Rybář docházel kaplan od sv. Maří Magdaleny.
Od roku 1898 tu jako katecheta působil P. Andreas Köstler, farář v Andělské Hoře a vikář hroznětínskeho vikariátu. Po něm byl katechetou v Rybářích P. Karl Ruppert. Pocházel z Chodského Újezda v nynějším okrese Mariánské Lázně, kde se narodil 24.července 1879. Po studiích na gymnáziu ve Stříbře a na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě byl 29. června 1904 vysvěcen. Byl to světský kněz. Působil v Kraslicích, ve Stříbrné (okres Sokolov) a v roce 1905 v Rybářích. 28. listopadu 1906 Ruppert přešel do Karlových Varů a v Rybářích jej 1. prosince 1906 vystřídal P. Julius Hittl, administrátor v Perninku. Ruppert zemřel 3. října 1922 v Karlových Varech. Julius Hittl, jenž se narodil ve Vísce, okres Doupov, 31. března 1877, přijal svěcení 29. července 1905. V Rybářích působil ještě v roce 1909. Jeho nástupce Hittla vystřídal katecheta Paul Dick, rodák z Vejprt, který roku 1910 odešel do Drahovic.
Prvním farářem v Rybářích byl ThDr. Josef Pošmůrný. Jeho jméno se někdy psalo Pošmurný nebo Pošmourný, on sám se zřejmě psal Pošmůrný. Narodil se 16. ledna 1869 v Milíně (u Příbrami), vystudoval na příbramském gymnáziu a tam složil roku 1887 maturitu. Pak vystudoval teologickou fakultu na německé univerzitě v Praze. 11. listopadu 1891 složil slavné sliby, 17. července 1892 byl vysvěcen. Josef Pošmůrný byl velmi vzdělaný a inteligentní člověk, který si své znalosti nenechával pro sebe, ale také publikoval na veřejnosti. Již v době studií vydával Obrázky z Podbrdska. Ještě před vysvěcením napsal spisek O náboženské lhostejnosti. Od 1.listopadu 1899 byl Josef Pošmůrný kaplanem v Karlových Varech, od roku 1905 kaplanem u křižovníků v Praze. Ani nyní neustal ve spisovatelské činnosti. V roce 1899 napsal hned dvě studie: O zázracích Ježíšových, což byla přepracovaná jeho disertační práce, a Poměr občana k státu a církvi. V dalším roce následoval spis Vraťme se k zásadám náboženským. V roce 1906 se stal farářem v Rybářích. Úřad začal vykonávat od 1. ledna 1907. Pošmůrný si získal oblibu mnoha farníků jak v Karlových Varech, tak i poté v Rybářích. O vánocích roku 1912 odešel do Hodonic v okrese Znojmo. Později se stal farářem v Hodoníně a děkanem znojemským. Na Hradišti svatého Hypolita také zemřel 13. dubna 1939.
Je zajímavé, že zatímco byl ThDr. Josef Pošmůrný komturem v Chebu, ve stejnou dobu tam byl kaplanem Josef Pošmůrný. Určitě byli příbuzní, neboť oba pocházeli ze stejné obce – z Milína, ThDr. Pošmůrný byl pouze o 31 let starší než jeho jmenovec.
Současně s Pošmůrným nastoupil kaplan Otokar Josef Čehák. Byl to mladý kněz, narodil se 23. dubna 1881 v Praze a sliby složil v říjnu 1904 a ve stejnou dobu byl vysvěcen. Po vypuknutí války musel 12. října 1914 nastoupit jako polní kněz („Feldkurát“) k armádě. Nemusel však na frontu, nýbrž zůstal v Olomouci a tam později vystoupil z kněžského stavu a stal se úředníkem v tamní městské radě.
Náboženství v Rybářích vyučoval též karlovarský děkan Johann Würl, jenž se později stal proboštem s právem insignií v Hradišti sv. Hypolita u Znojma, generálním řádovým vikářem a moravským zemským prelátem. Zemřel 7. listopadu 1925.
30. prosince se stal farářem v Rybářích Karel Sika, předtím v letech 1901-1912 kaplan v Karlových Varech. I Sika byl Čech. Narodil se 13. dubna 1871 v Praze 1. Roku 1889 vstoupil do řádu a 26. října 1893 složil slavné sliby. 15. července 1894 byl vysvěcen na kněze, stal se kooperátorem u sv. Františka v Praze, od prosince 1895 kaplanem v Tachově, od 8. května 1901 kaplanem v Karlových Varech, od roku 1912 farářem v Rybářích. Ačkoli to byl Čech, působil dvacet čtyři let v německém území, kde si získal oblibu tamního obyvatelstva.
29. srpna 1918 Sika odešel do Prahy, kde v řádovém domě zastával místo rentmistra, tj. ředitele ústřední kanceláře rytířského řádu křižovníků. Z nové funkce se však příliš netěšil, neboť dostal cukrovku, která měla velmi rychlý průběh (tehdy ještě nebyl znám inzulín; ten byl objeven roku 1920 v Kanadě). Musely mu být amputovány obě nohy. Svůj tragický úděl nesl s obdivuhodným hrdinstvím. Zemřel 19. ledna 1928 ve velkých bolestech ve věku 57 let.
Kaplana Čeháka vystřídal v Rybářích roku 1914 P. Jaroslav Petrášek. Narodil se 4. července 1890, roku 1913 složil slavnostní sliby, 12. července 1914 byl vysvěcen. Byl administrátorem v Maršovicích na Moravě, od 6. října 1914 do 15. února 1915 kaplanem v Rybářích. Pak byl odveden jako feldkurát do Prahy. Na jeho místo nastoupil P. Adolf Besnekr. Ten se narodil 20. května 1874 ve Višňové, okres Příbram. Vystudoval gymnázium v Příbrami, teologickou fakultu v Praze, tam vstoupil do řádu, 17. července 1898 byl vysvěcen. Byl kaplanem na Hradišti sv. Hypolita, v Klučenicích, Kynšperku, Lokti, Unhošti, Praze u sv. Františka, Mostě a posléze roku 1915 v Rybářích. 14. listopadu 1916 byl jmenován provizorem řádového domu v Praze. Po něm nastoupil v Rybářích P. Robert King. King se narodil 31. října 1889 na Zelené Hoře u Nepomuku. Jeho otec byl správcem panství knížete Engelberta Auersperga. Vystudoval gymnázium v Plzni, teologii v Praze, vstoupil do křižovnického řádu, roku 1913 byl vysvěcen, následujícího roku se stal kaplanem v Tachově a od listopadu 1916 byl kaplanem v Rybářích. V období od 29.srpna 1918 do 1. července 1919 byl King administrátorem rybářské fary, pak se stal kaplanem v Praze, později v Lokti, v Unhošti, znovu v Praze a posléze se v řádovém domě v Praze stal novicmistrem a spirituálem mládeže. Tam je doložen ještě v roce 1938.
1. července 1919 nastoupil v Rybářích farář Emanuel Ratzek. Narodil se 17. prosince 1869 v Jindřichově Hradci. Byl německé národnosti. Vysvěcen byl v Praze roku 1893, po vysvěcení se stal kooperátorem u sv. Karla ve Vídni. V Rybářích byl farářem od roku 1919. Tak jak tomu bývalo všude zvykem, byl členem místní školní rady. Ratzek získal právo nosit kanovnický kolárek a směl používat titul osobní děkan, což znamená, že Rybáře sice byly farností, nikoli děkanstvím, avšak Ratzek měl právo na titul děkan, který se vztahoval pouze k jeho osobě a nemusel přejít na jeho nástupce. Později získal titul řádového konzultora, čímž se v řádu mohl počítat mezi větší beneficiáty. Ratzek s každým jednal přátelsky a byl to velký přítel hudby. V Rybářích byl do roku 1931. Roku 1936 prodělal těžkou nemoc. Následujícího roku se stal komturem v Chebu, kde vystřídal svého rybářského předchůdce dr. Pošmůrného. Zemřel 30. dubna 1942 jako komtur v Chebu.
1. srpna 1919 se stal kaplanem P. Josef Janka, křižovník. Narodil se 6. září 1893 v Maršových Chodech, okres Tachov, gymnázium absolvoval ve Stříbře, teologii na německé univerzitě v Praze, kde vstoupil do řádu. Slavné sliby složil 11.listopadu 1918. Vysvěcen byl v červnu 1919 a hned po dvou měsících nastoupil v Karlových Varech. Od 20. srpna 1921 byl katechetou na zdejší měšťanské škole. P. Janka se ve své obci nespokojoval s duchovní činností, nýbrž byl též veřejně činný v kulturní oblasti a v oblasti veřejné správy. V roce 1932 byl ve volbách do městské rady zvolen za Německou hospodářskou skupinu (Deutsche Wirtschaftsgruppe). Protože se se jménem P. Janky v obecní kronice vůbec setkáváme dosti často, lze soudit, že v městském zastupitelstvu byl značně aktivní, čímž přispěl význačnou měrou k rozvoji obce. To by v německy smýšlející obci bylo zajímavé, kdybychom podle jména a místa narození mohli mít za to, že to byl Čech.
O dalším působení P. Josefa Janky nemáme zpráv, víme jen, že ještě roku 1935 byl v Rybářích a odtud nejpozději v roce 1938 odešel do Lokte, kde převzal místo děkana. Tam je doložen ještě v roce 1943 a patrně tam vytrval až do konce války, kdy byl tak jako jiní němečtí kněží odsunut. Zemřel 28. ledna 1975 v Bad-Aibling-Berklingu.
Náboženství vyučoval v Rybářích od roku 1910 tehdy pětačtyřicetiletý tepelský rodák. dr. Emerich Ertl, světský kněz. Do Rybář přišel z Chodova. Roku 1920 odešel do Karlových Varů, kde převzal místo katechety na měšťanské škole. Výuky na rybářské obecné škole se po něm ujal farář Ratzek. Dr. Ertl zemřel 24. 8. 1923 v Chomutově. Dalším rybářským katechetou byl světský kněz P. Adolf Steiner. Narodil se 19. listopadu 1876 v Podbořanském Rohozci, navštěvoval gymnázium v Kadani, v letech 1898-1902 studoval teologii na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze,7. září 1902 byl vysvěcen. Stal se kaplanem ve Falknově (Sokolově) a od roku 1904 u svatého Urbana v Rybářích, odkud odešel roku 1927. Poslední léta svého života prožil v důchodu ve svém rodišti v Podbořanském Rohozci, kde po čtrnáctileté těžké nemoci zemřel 23. ledna 1943.
21. září 1927 nastoupil v Rybářích jako katecheta světský kněz P. František Josef Zeman. Zeman se narodil 30. června 1900 v Českých Budějovicích a vysvěcen byl dva roky před svým příchodem do Rybář. Zde je doložen ještě v květnu 1930, zatímco na podzim toho roku již byl kaplanem v Boru u Tachova. V Rybářích jej vystřídal P. Anton Bleidl. Ten se narodil v lednu roku 1863 v Kraslicích. Vysvěcen byl roku 1909. Před příchodem do Rybář byl kaplanem ve Staré Roli. Od roku 1930 byl kaplanem v Rybářích a odtud roku 1934 nebo 1935 odešel do Karlových Varů.
7.srpna 1931 nastoupil v Rybářích farář Hermann Wagner, křižovník. Byl synem učitele Ludwiga Wagnera, jenž se později stal řídícím učitelem v Jirkově u Kadaně. Narodil se 10. července 1886 v Třebíšce, vesničce nedaleko Kadaně.Vystudoval gymnázium v Chomutově, vstoupil do křižovnického řádu, noviciát prožil v Praze a 10. listopadu 1910 složil slavné sliby. Vysvěcen byl po studiu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze16. července 1911. Po vysvěcení se stal kaplanem v Habartově, Kynšperku a u sv. Karla ve Vídni. V době hospodářské krize se zúčastnil pomocné akce ve prospěch nezaměstnaných. V roce 1937 jej křižovnický řád prezentoval za karlovarského děkana. Mezi třemi kandidáty, které velmistr navrhoval, byl uveden na prvním místě. Když o tom hlasovalo městské zastupitelstvo dne 26. května1937, dostal Wagner 34 hlasů ze čtyřiceti. Přesto se z neznámých důvodů v Karlových Varech děkanem nestal, nýbrž odešel do Pšova na místo tamějšího do penze odcházejícího faráře. Velmistr jej vyznamenal komturským křížem na stuze a jmenoval jej komturem v Chebu. Po odsunu byl ještě farářem v Marktredwitz, Neuhausenu, Hambergu (nikoli Hamburgu), Pforzheimu a Amoltern am Kaiserstuhl. Zemřel v Zell 18. listopadu 1962.
Katechetu Bleidla vystřídal kolem roku 1935 P. Anton Salzer. P Salzer se narodil na svátek Početí P. Marie 1896 ve Vejprtech. Gymnázium vystudoval ve Stříbře, kde 25. června 1919 odmaturoval. Poté odešel studovat teologii do Prahy. Vysvěcen byl 8.července 1923 a byl to světský kněz. Jeho prvním působištěm byl Habartov, kde byl katechetou od prvního září 1923, přesně na den o šest let později nastoupil v Nejdku, 30. srpna 1935 se stal katechetou na měšťanské škole v Rybářích. Při odvodech 10.dubna 1940 byl prohlášen za schopného, prozatím však mohl zůstat a farář Bayan dosáhl roku 1943 toho, že mu toto povolení bylo prodlouženo. Salzer též vypomáhal ve Staré Roli a v Nové Roli. V červenci 1946 byl odsunut do Mnichova v Bavorsku,odtud odešel do Horridamu u Ausbachu, kde nadále vykonával funkci katechety a kde posléze zemřel dva dny před Štědrým dnem roku 1966.
V říjnu roku 1937 se stal administrátorem křižovník P. Vojtěch Sádlo, předtím kaplan na Chlumu. 29. října tu byl ještě Wagner, 31. října již dr. Sádlo. Po roce přišla Mnichovská dohoda a jako Čech zde P. Sádlo nemohl zůstat. Odešel v září 1938 a nahradil ho Friedrich Reinelt, jenž zprvu spravoval faru, později zde byl kaplanem. Narodil se 26. března 1895 v Hořanech, okres Louny, vysvěcen byl 29. července 1917 v Praze. Byl to rovněž světský kněz. Před příchodem do Rybář byl katechetou v Lokti, kde byl pověřen správou kostela v Novém Sedle. Za okupace byl dvakrát vyslýchán na gestapu, poprvé již v roce 1938, podruhé roku 1942. Bližší údaje nám nejsou známy, ale i když výslechy dopadly pro něho dobře, pravděpodobně již zůstal gestapu podezřelý. V červenci 1946 byl odsunut do bavorského Mnichova a později do Denkendorfu u Ingolstadtu.
Roku 1939 se stal farářem P. Johann Bayan, křižovník. Poprvé je doložen 4.března. Pocházel z Chebu, kde se narodil se 6. listopadu 1902, vysvěcen byl 27. prosince 1927 v Praze. Při odvodech 1940 byl osvobozen. Před příchodem do Karlových Varů působil jako kaplan na Chlumu, kde se setkal se svým předchůdcem v úřadě v Rybářích a současně i se svým nástupcem Vojtěchem Sádlem. Později se stal v první polovině třicátých let kaplanem v Lokti a od konce roku 1933 byl kaplanem v Karlových Varech, kde setrval až do roku 1938.
Vzhledem k tomu, že všichni kněží byli po válce prověřováni a všichni tři rybářští kněží, P. Bayan, Reinelt i Salzer mohli zůstat na svých místech, je zřejmé, že za války zůstali věrni křesťanskému učení a nedopustili se ničeho, co by je později mohlo kompromitovat.
Jako katecheti vypomáhali v Rybářích též kaplani z Karlových Varů. V rybářské farnosti tedy působili tři kněží a dále vypomáhal některý karlovarský kaplan.
P. Bayan zde přežil celou dobu války. Tak jako všichni kněží musel i on po Mnichovu odsloužit bohoslužby na poděkování za obsazení země nacisty. To bylo nařízeno v celých Sudetech a kdo by neposlechl, byl by bezesporu přísně potrestán. Jinak se však P. Bayan ničím proti českému národu neprovinil a zřejmě se důsledně vyhýbal politice, takže se mu podařilo uchránit stíhání se strany nacistů. Později byli P. Bayan i oba kaplani odsunuti[1].
Prvním kostelníkem v Rybářích byl Josef Willfahrt. Svou službu nastoupil v roce 1907, avšak ještě téhož roku 13. října zemřel. Po něm nastoupil Wenzel Machatsch. Zprávu o něm máme též v dotazníku z vizitace roku 1920. Při vizitaci musel farář podat vikáři zprávu též o kostelníkovi. K otázce, zda kostelník dává dobrý příklad, farář v dotazníku napsal, že by bylo o mnohém co jednat. Nebylo tedy zcela vše v pořádku. Jinak byl však poslušný a přesný. Kostelníka dosazoval farář. Město Rybáře kostelníkovi platilo 300 K, řád křižovníků k tomu přidal 100 K.
Farář také dosazoval do funkce zvoníka. Konečně byl při kostele hrobník, toho však dosazovala obec. V roce 1920 byl hrobníkem Andreas Eberl.
Roku 1943 musel farář nahlásit všechny zaměstnance kostela. V prvé řadě to byl kostelník. Až do roku 1942 jím byl stále nám již známý Wenzel Machatsch. Z dotazníku se dovídáme, že se narodil 12. ledna 1879 ve vsi Velký Hubenov u Úštku. Kostelník bydlel na faře a civilním povoláním byl krejčí. Svůj úřad zastával do roku 1942. Machatsch zřejmě v důsledku vysokého věku již nemusel jít do odsunu. Zemřel v Rybářích 5. listopadu 1954.
Na rybářské faře dále žila Františka Pavlína Zipperová, školská sestra. Narodila se 1. října 1913 v Bedřichově v okrese Domažlice. V Rybářích pracovala jako učitelka a současně kancelářská síla. K roku 1945 se uvádí ještě jedna řádová sestra, Marina Stelzerová. Ta se narodila 27. března 1907 rovněž na Domažlicku. Na faře pracovala jako hospodyně. Dále na faře žila Anna Reineltová, matka kaplana P. Reinelta, kostelník Rudolf Reisp, jeho žena Emílie a dcera Elisabetha Reispová.
Rudolf Reisp převzal funkci kostelníka po Machatschovi v roce 1942. Byl to Němec, ale pocházel z Jugoslávie. Narodil se v Bačkově. Reisp rovněž již nemusel jít do odsunu a zůstal v Rybářích. V roce 1954 vážně onemocněl, podrobil se operaci a po velikonocích se vystěhoval. Zemřel ještě v tomtéž roce, tj. 1954, dne 4. července.
V roce 1945 na faře ještě žil Franz Rudy, jeho žena Leni a děti Renata, Carl, Eva, Monika a Klaus; to byli tzv. národní hosté, to jest uprchlíci z Říše, kteří ztratili domov v důsledku války. Rodina Rudy pocházela z Norimberka, ale po náletu se ocitla bez bytu. Samozřejmě že tito národní hosté museli ihned v roce 1945 opustit zemi.
Odejít musela také sestra Zipperová, a to již 13.srpna 1945, tedy pouhé tři měsíce po ukončení války. Farář Bayan psal, že ji ztrácí nerad. Sestra Zipperová pracovala jako kancelářská síla a pomáhala též při výzdobě kostela a také pracovala s mládeží[1].
______________________________________________________________________
[1] Na základě článků, zpracovaných PhDr. A. Maříkem pro Rybku, zpravodaj věřících farností Rybář, Staré a Nové Role. Publikováno s laskavým svolením autora.